ZÁKLADY SPOLEČENSKÝCH VĚD 4) DĚLBA STÁTNÍ MOCI

4) DĚLBA STÁTNÍ MOCI

Rozdělení státní moci

Aby se zabránilo koncentraci (soustředění) státní moci v rukou jedné osoby nebo orgánu, je ve většině států s demokratickým režimem vlády (státní moc) rozdělena na několik (na sobě) nezávislých složek. Teoreticky tento princip formuloval francouzský filosof Charles Montesquieu (1689-1755) ve spise „O duchu zákonů“, kde hovoří o oddělení státní moci na zákonodárnou (legislativa), výkonnou (exekutiva) a soudní (jurisdikce). V České republice tento systém dělby moci upravuje především Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Moc zákonodárná (legislativa)

Hlava II. Ústavy České republiky definuje dvoukomorový Parlament (tedy Poslaneckou sněmovnu a Senát). Tyto komory jsou voleny na různá funkční období a odlišnými volebními systémy (Poslanecká sněmovna, jíž tvoří 200 poslanců je volena na 4 roky podle zásad poměrného volebního systému; Senát, jejž tvoří 81 senátorů, pak na 6 let (přičemž se každé dva roky volí 1/3, tj. 27 senátorů) a podle zásad většinového volebního systému).

Za přesně vymezených podmínek může Poslaneckou sněmovnu rozpustit prezident republiky. Do doby, než bude opět zvolena, vykonává její pravomoci Senát. V případě smrti nebo abdikace (vzdání se úřadu prezidenta republiky) prezidenta přebírá jeho pravomoci vláda a Poslanecká sněmovna.

Legislativní proces (tj. proces tvorby práva, zde konkrétně zákona) může zahájit (iniciovat) poslanec nebo skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územně správního celku (tj. kraje). Zákonodárnou iniciativu nemá prezident republiky, ani jednotliví senátoři.

Zákon je projednáván nejprve ve výborech Poslanecké sněmovny, poté Sněmovnou jako celkem. K jeho schválení je potřebná nadpoloviční většina přítomných (nikoli všech) poslanců a poté nadpoloviční většina přítomných (nikoli všech) senátorů. Jedná-li se o zákon ústavní, pak se jedná o 3/5 většinu všech poslanců (121) a 3/5 většinu přítomných senátorů.

Je-li návrh zákona zamítnut Senátem (či vrácen (vetován) prezidentem republiky) počet hlasů pro přijetí návrhu se určuje z nadpoloviční většiny všech členů Sněmovny (tj. 101 poslanců).

Moc výkonná (exekutiva)

Hlava III. Ústavy České republiky upravuje moc výkonnou (exekutivu), která je tvořena vládou a prezidentem republiky. Vrcholným orgánem exekutivy je vláda, která podléhá kontrole Poslanecké sněmovny.

Prezident republiky je volen na společné schůzi obou komor, ale není jimi odvolatelný. Jeho funkční období je pětileté a táž osoba může být do této funkce zvolena nejvýše dvakrát za sebou. Má právo tzv. suspenzivního veta (tj. veta s odkladným účinkem) a pravomoc rozpustit Poslaneckou sněmovnu. Další pravomoci prezidenta republiky lze rozdělit do dvou skupin: na ty, které vykonává samostatně a na ty, které vyžadují souhlas (v podobě tzv. kontrasignace, tj. spolupodpisu) předsedy vlády. Prezident republiky jmenuje soudce, má právo udělovat milosti a (se souhlasem předsedy vlády) vyhlašovat amnestie apod.

Moc soudní (jurisdikce)

Hlava IV. Ústavy České republiky vymezuje moc soudní, která je tvořena Ústavním soudem a soustavou soudů.

Hlavním úkolem Ústavního soudu (se sídlem v Brně) je dohled nad dodržováním ústavního pořádku České republiky. V jeho kompetenci je zrušení (derogace) zákona či jiných právních předpisů (resp. jejich částí, tj. právních norem), zejména pokud shledá jeho (jejich) rozpor s ústavním pořádkem České republiky.

Soustava soudů je v České republice čtyřstupňová a je tvořena Nejvyšším soudem (se sídlem v Brně), dvěma vrchními soudy (v Praze pro Čechy a v Olomouci pro Moravu), dále soudy krajskými a okresními. K této soustavě náleží také Nejvyšší správní soud.

Územní samospráva

Hlava VII. Ústavy České republiky upravuje územní samosprávu, která je chápána jako dvoustupňová: jejím základem jsou obce (první stupeň) a vyššími celky pak země nebo kraje (druhý stupeň). Význam územní samosprávy spočívá v její relativní právní nezávislosti na státu ve věcech regionálního (místního) významu. Oba stupně územní samosprávy jsou spravovány zastupitelstvem, které je voleno