4) Veřejná správa – Státní mechanismus, funkce státu

Státní mechanismus, funkce státu (systémové pojetí státu, struktura subsystému ve společnosti – státní mechanismus, státní aparát)

Státní mechanismus = souhrn všech osob a institucí, které realizují činnost státu. Státní mechanismus se dělí:
a) státní orgány – realizují vlastní mocenskou činnost státu. Státní orgány musí splňovat 3 znaky:
1. pravomoc = prostředky které má orgán ke své činnosti k dispozici (např. pravomoc vydávat zákony, právní předpisy, zadržet osobu, vydat rozsudek…). pravomocí se rozumí pravomoc rozhodovací (někdy také pravomoc u orgánů poradní povahy). Orgány poradní nejsou samostatnými orgány, ale jsou svojí činností vázány na některý orgán s rozhodovací pravomocí (legislativní rada vlády, výbor Poslanecké sněmovny)

2. působnost = kompetence, určuje v jakých záležitostech vykonává orgán svoji pravomoc. Působnost se z různých způsobů člení na:
• věcnou – určuje v jakém okruhu věcí je vykonávána pravomoc (např. jednotlivá ministerstva)
• časovou – určuje v jaké době má orgán svoji pravomoc (při zrušení X zřizování X změně působnosti)
• místní – územní – určuje na jakém území může daný orgán vykonávat pravomoc (okresní úřad)
• osobní – činnost určitého orgánu se vztahuje pouze na určité osoby
• funkční – nositele funkcí, osoby vykonávající určité povolání (vojenská policie)

Na základě pravomoci a působnosti se vymezuje příslušnost orgánu = orgán má pravomoc a působnost v dané konkrétní věci, je k jejímu rozhodování příslušn.

1. organizační samostatnost
a) státní zařízení = součást struktury státu, ale nerozhoduje o záležitostech subjektů, které do tohoto zařízení nepatří. Působí ve vlastní mocenské činnosti státu bez rozhodovací pravomoci X v organizaci veřejných služeb, např. státní zařízení je škola, státní nemocnice, armáda. Státní zařízení = subjekty které plní funkce státu, jsou součástí státní struktury. I státní zařízení, nebo jeho část, může výjimečně získat charakter státního orgánu, například ředitel státní školy rozhoduje v přijímacím řízení ke studiu na škole – žádná podřízenost,l rozhoduje v kvalitě státního orgánu. Policie jako celek = státní zařízení, ale složky, které mohou navenek rozhodovat mají současně postavení státního orgánu. Rozhodovací pravomoc může mít i jednotlivý člen nebo pracovník státního orgánu či zařízení, např. vyšetřovatel Policie, ale opět charakteru státního orgánu nabývá jen je-li organizačně samostatný (president republiky ano, ale ne ministr – státním orgánem je ministerstvo). Rozhoduje-li ministr na zasedání vlády jako její člen – je sám členem státního orgánu kolegiálního = vlády a jako takový se podílí na rozhodování.
X orgány státního zařízení ve vztahu k veřejné moci – orgány samosprávy s rozhodovací pravomocí.

FUNKCE STÁTU

je třeba rozlišit funkci státu jako jeho základního účelu od jednotlivých působení, která stát plní.

Stát jako arbitr společenských konfliktů:
1. význam smyslu-existence státu
2. význam jednotlivých činností státu – funkce státu se mohou klasifikovat z různých hledisek, zejména na:
a) vnitřní – směřují k jeho základnímu účelu v roli arbitra společenských konfliktů. Dále se člení:
• z hlediska povahy činnosti: nejčastěji funkce
1. normativně regulační (vydávání, tvorba a aplikace právních předpisů, regulace dalšími prostředky které má stát k dispozici – finanční podpora určité činnosti). Stát musí vždy využívat práva. Tato činnost je prováděna mocí zákonodárnou a výkonnou. Nezbytná činnost státu.

2. organizace služeb veřejného zájmu – jde o jinou než mocenskou činnost státu a využívá se státní zařízení (školská, zdravotnická, dopravy, sociální práce). Činnost, která se nezbytně nevztahuje ke státu; produkt teprve pozdějšího vývoje státu.

3. ochranná = stát vykonává roli arbitra společenských konfliktů bezprostředně, ochrana veřejného zájmu (Policie – z hlediska vnitřních funkcí, dále také orgány státního dozoru v různých oborech;

4. výkonu spravedlnosti = funkce která je realizována soudní mocí státu, spočívá především v rozhodování sporů, v rozhodování o právních poměrech způsobem určovacím; ve věcech občanského vztahu; o vině a trestu z hlediska trestné činnosti.

• z hlediska oboru činnosti státu
b) vnější – aby společnost reprezentovaná státem mohla uplatnit existenci a obhájit své zájmy ve vztahu k jiným státům.
Dále se člení na funkce: * aktivní a pasivní
* mírové a válečné
Aktivní funkce vnější slouží k pronikání státu nebo společnosti do jiných států nebo k realizaci státu v mezinárodním životě. K aktivním funkcím státu z hlediska vnějšího patří účast státu při zakládání a činnosti mezinárodních organizací, podpora obchodní kulturní výměny mezi státy (= mírová funkce).
Válečné funkce = agrese vůči cizímu státu, z hlediska mezinárodního práva zakázáno.
Pasivní vnější funkce – zejména ochrana státu před pronikáním států cizích z hlediska hospodářského, obranného atd., nástroje jsou např. celní politika, omezování vstupu cizích občanů na vlastní území. Pasivní funkce válečné – zejména obrana před útoky státu jiného.
Vnější funkce mohou být realizovány řadou prostředků: diplomatické, hospodářské, podpora kulturní a vědecké výměny, činnost zpravodajských služeb atp.

Státy se rozlišují z hlediska povahy činnosti kterou vykonávají – funkce obranné a výkonu spravedlnosti jsou podstatné metody jakými stát postupuje. Organizace služeb veřejného zájmu + funkce normativně regulační: stát

a) minimální (negativní): snaha omezit svoji normativně regulační funkci na co nejmenší míru – jen činnosti nezbytné, funkce organizace služeb veřejného zájmu téměř nebo vůbec neuskutečňuje

b) pozitivní: snaha svoji normativně regulační funkcí zasahovat do všech oblastí života společnosti – organizace služeb veřejného zájmu v různém rozsahu.
Reálný stát se nepohybuje na krajním pólu pozitivním nebo negativním. Pozitivní stát – je-li demokratický – omezuje své zasahování do života společnosti respektováním práv občanů a práva osob. Souvislost státovědy s národním hospodářstvím – způsob a míra zasahování státu do ekonomiky – charakter státu pozitivního nebo negativního.