Scholastika

2. Scholastika
– 9. – 15. století
– schola = škola z latiny
– obrana církevních dogmat
– scholastika se vyučovala na středověkých církevních školách při klášterech,
od 12. stol. i na univerzitách (Oxford, Sorbonna, Heidelberg, Lipsko..)

a) raná scholastika
– spor o univerzálie
– 1) realismus – obecné (univerzálie) existují ve skutečnosti, mají vyšší skutečnost než jednotliviny (singularia)
2) nominalismus – ve skutečnosti existují jen jednotliviny, obecné pojmy jsou pouhými jmény, jsou pouze v intelektu
– realisté
Jan Scottus Eriugena (810 – 878)
– klade důraz na rozum, který vysvětluje víru vycházející ze zjevení (pravé náboženství = pravá filozofie = zákl. východisko celé scholastiky); v případě rozporu má rozum přednost; z víry podle něj vychází svobodná lidská vůle
Anselm z Canterbury (1033 – 1109)
Vilém ze Champeaux (1070 – 1121)
– normalisté
Jan Roscellinus z Compiegne (1050 – 1120)
– skutečnost sestává pouze ze samých jednotlivin – obecné pojmy jsou vymyšlená jména, neexistuje „člověčenskost“, ale jen jednotliví lidé, neexistuje „bělost“, ale jen bílé věci apod.
– poté, co aplikoval svoje učení na Boží Trojici (došel de facto k existenci tří bohů, což musel odvolat)
Pierre Abelard (1079 – 1142)