Předsokratovská filosofie – pokr.

Předsokratovská filosofie – pokr.
c) Ejelská škola
Xénofanes (569 – 497 p. Kr.)
– kritizuje řecké náboženství
a) antropomorfismus – lidské vlastnosto bohů
b) polyteismus – mnoho bohů
– panteismus – bůh je všude
Parmenidés (540 – 470 p. Kr.)
– jsoucno je a nejsoucno není
– neexistuje nejsoucno (prázdný prostor), tak neexistuje pohyb (ontologický – změna)
– věří, že se nic nemění, ale smysly značí opak
Zenon z Eleje (490 – 430 p. Kr.)
– důkazy o nemožnosti pohybu (mechanický pohyb)
– vytvořil aporie – logické paradoxy o nemožnosti pohybu
1. aporie Achilla a želvy
– želva dostne náskok a Achilles ji nikdy nedohoní
2. dichotorie (půlení)
máme-li se dostat z A do B musíme se nejdříve dostat do poloviny
– nekonečné množství bodů nelze urazit v konečném čase
3. aporie letícího šípu
– žádná věc nemůže být na dvou místech současně. Šíp je v jednom okamžiku pouze na jednom místě = nepohybuje se

d) Herakleitos z Efesu
– změna existuje, vše plyne – „Pantha rei“
– „Dvakrát nevstoupíš to téže řeky“ – svět se neustéle mění a vyvíjí
– svět je tvořen protiklady (den x noc..), které jsou v harmonii
(dialektické myšlení)
– pralátka je ohěň – celý svět je planoucí oheň, jehož intenzitu tvoří logos (světový řád; něco jako bůh – každý člověk má svůj logos)

e) Atomisté
– pralátka není pouze 1, ale existuje jich více
Empedoklés (490 – 430 p. Kr.)
– pralátek je hodně – 4: oheň, voda, vzduch, země
– jsou obsaženy ve všem + 2 principy (láska, nenávist)
– domíval se, že je bůh -> skočil do Etny
Demokritos (460 – 370 p. Kr)
– ve své filisofii nemá žádného boha
– vše se skládá z hmotných jsoucen (atomů) a z prázdna – atomy se mohou pohybovat
– na konci života si vypíchl oči, aby ho neklamaly