Novověká filosofie – pokr.
Novověká filosofie – pokr.
2) Kritické období
– dílo „Kritika čistého rozumu“ – výklad učení o poznání
– zejména se věnoval zkoumání předpokladů rozumu
– předchůdci používali rozum, aby kritizovali – Kant podrobil kritice rozum sám
– člověk je však nejen bytostí myslící, ale i chtějící a cítící → rozvrhl proto své učení na část teoretickou, etickou a estetickou („Kritika čistého rozumu“, „Kritika praktického rozumu“, „Kritika soudnosti“)
a) Kritika čistého rozumu
– zkoumá předpoklady zkušenostního poznání
– zkušenost je výsledkem dlouhé práce – jak se podílí smysly, rozum, způsob zpracování, kategorie, pojmy, ideje – to vše dohromady dává zkušenost
– „Zkušenost je výpovědí o našem zakoušení.“
– na zkušenost působí vždy dvě stránky – smyslová a rozumová, které se různě projevují a rozdíl v jejich projevu závisí na tom, co je „dáno předem“ = „apriori“ a co je vytvářeno dodatečně = „aposteriori“
– nejvíce se naše poznání světa odvíjí od předem daných (vrozených) myšlenkových struktur
– tyto myšlenkové struktury nám umožňuje poznat „čistá matematika“ a přírodověda:
– formy času a prostoru → představu o prostoru nám dá geometrie, představu o čase aritmetika
– základní myšlenkové kategorie → např. možnost, nutnost, příčina…
– syntetizující schopnost → vnímáme určité zákonitosti např. v přírodě, jsem schopni spojovat smyslové údaje v jednu zkušenost
