Helénistická filosofie
4. Helénistická filosofie
– od dobytí Řecka Makedonií po římskou nadvládu
– míšení kultur (Evropa, Afrika, Asie) – prolínání náboženství
a) Epikureismus
– označil 2 příčiny strastí lidského života, které je nutné překonat:
a) strach z bohů – není jej třeba – bohové žijí mimo tento svět – nemohou tudíž ani odměňovat, ani trestat
b) strach ze smrti – není jej třeba – „Když jsme tu my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu my.“, „Smrt se nás netýká.“
Epikuros ze Samu (341 – 270 p. Kr.)
– vyučoval ve své zahardě – škola Zaharda Epikurova (mohly tam i ženy)
– atomista, senzualista
– atomy se zvolna přelévají – nic nevzniká samo od sebe, nic nezaniká úplně
– etika – a) slast = hédoné
– klid duše (antharaxia)
b) strast – plyne ze strachu
Titus Lukretius Carus
– římský filosof a básník, podal ucelený výklad o epikureismu
– důraz na duševní klid a vyrovnanost (atharaxia)
– atomista
– člověk se nemá bouřit proti osudu, smrt má přijmout klidně a kdykoli, smířit se s ní – proto se nemá pak smrti bát
