Filosofie 20. století

Filosofie 20. století
a) fenomenologie
– metoda, jak popsat svět, jak se nám původně zjevuje přirozený svět našeho života odlišný od světa, který zkoumá věda
– fyzikální prostor – něco nekonečného, stejnorodého
naopak prostor lidského žití (jednotlivce) – má střed v podobě našeho domova, města
– čas z hlediska vědy – nekonečný, plyne stejnoměrně
čas člověka se někdy vleče, někdy pádí (např. u zubaře X na zábavě – vnímáno jinak)
– člověk se orientuje na vědecký svět
– věda ulehčuje život člověku, ale nepománá mu najít smysl života
– cílem fenomenologie – obnova původního (čistého) prožitku života

Edmund Husserl (1859 – 1938)
– prostějovský rodák, považován za Němce
– stěžejní dílo: Filosofie aritmetiky
Logická zkoumání
Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii
– fenomenologie – věda, učení o jevech (fenoménech) našeho vědomí
– říká, že filosofie má popisovat zkušenosti a jevy takové jaké jsou ve své vlastní podstatě, tzv. čisté podobě, bez širších souvislostí
fenomenologie je to, co poznáváme ze své zkušenosti, která může být
a) vnější – domy, stromy
b) vnitřní – to, co se děje v nás
– základem smyslové zkušenosti (vnější) je nesmyslová zkušenost – oblast našeho vědomí
– na oblast našeho vědomí se musíme maximálně soustředit, prozkoumat ji, abychom se maximálně mohli soustředit na oblast našeho vědomí a zkoumat ho, tak se musíme alespoň dočasně zřeknout víry v zřejmou obecnou existenci vnějšího světa musíme se zbavit plastností – uzávorkování
-naše psychika není původním zdrojem fenoménů v nejčistší podobě, tzn. musíme ji uzávorkovat, pak dojdeme k absolutnímu, transcendentálnímu (mimozkušenostní) vědomí – vždy zaměřeno na nějaký předmět a je vždy vědomím něčeho
– svět jest a zjevuje se nám nějak