Filosofie 19. století

Filosofie 19. století
a) Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770 – 1831)
– narozen ve Stuttgartu
– studoval teologii, ale spíše se zabývá filosofií
– studoval Schellinga
– obdiv k antice
– působil na gymnáziu v Norimberku, pak přednášel na univerzitě v Jeně, Berlíně,…
– dílo: spisy: Logika
Estetika
Dějiny filosofie
Filosofie dějin
Základy filosofie práva
Fenomenologie ducha

– fenomenologie ducha – opírá se o princip jednoty bytí (bytí a myšlení ztotožněno – není rozdíl mezi logikou a přírodními zákony: „Vše, co jest rozumné, je skutečné, a co je skutečné, je rozumné“).
– objektivní idealista – podstata všech jevů v přírodě i ve společnosti považuje něco neosobního – duchovní princip
– hmota až druhotná – je ztělesněním duch. principu
– dialektik (Herakleitos z Efesu)
3 základní dialektické zákony:
1. zákon přechodu kvantity v novou kvalitu
2. zákon jednoty a boje protikladů
3. zákon negace negace
– jeho filosofie:
1. Logika (tam se utváří pojmy, ideje)
2. Filosofie přírody (hmotný svět…)
3. Filosofie ducha (nejvyšší forma idejí)
– svět je seberozvíjením absolutní ideje, rozvoj probíhá dialekticky (vývojem protikladů) 3 stupni – absolutní idea prochází 3 stupni vývoje:
1. čistá idea – označuje ji jako pojem sám o sobě
2. vyšší stupeň – příroda, vývojem se z čisté idei (existuje mimo prostor a čas) vyvinula příroda – už v konkrétním prostoru a času
3. lidský svět, civilizace, kultura, společnost – nazývá ho absolutním duchem
– filosofie ducha se skládá ze 3 stupňů:
1. subjektivní duch – myšlenky, city, pocity jednotlivce
2. vyšší – objektivní duch – od jednotlivce se přechází k celé společnosti = právo, stát – nejvyšší projev rozumu, ztělesnění svobody
3. absolutní – umění, náboženství, filosofie