Filosofie 19. století – pokr.
Sören Kierkegaard (1813 – 1855)
– Dán
– patří k iracionalistům, někdy řazen k existencialismu
– jakékoli „obecné“ problémy života mají vždy podobu konkrétních otázek = existenciální otázky
– existenci chápe ne jako zajištění vnějšího zabezpečení, ale jako vnitřní osobní já – to nazývá pravým bytím, to člověk poznává z niterní zkušenosti
– člověk je ve své existenci osamocen, nemá nikde oporu, je nucen se rozhodovat, volit
– nemůže si ničím dopředu své počínání ověřit, zda činí správně – z toho plyne strach, úzkost, nejistota
– oporu může hledat ve víře v Boha
– víru v Boha chápal jako přímý vztah (nemusím chodit do kostela a učit se něco nazpaměť)
f) voluntarismus
– filosofický směr, pokládající vůli za základní složku poznání, nejvyšší princip a podstatu bytí nebo za rozhodující základ vědomí, psychiky
Miroslav Tyrš (1832 – 1884)
– hlásí se k voluntarismu
– zakladatel Sokola
