PRAGMATISMUS

PRAGMATISMUS
Tento způsob uvažování odmítá uznat, že legitimní by byla jen teorie
– pravda je spjata s praktickými důsledky (hlavně mravními), jsou kritériem posuzování
– představitelé se výrazně pojí také s praktickým životem, vstupovali do politických, reformních pokusů = nebýt jen teoretikem
– skutečnost není stabilně pevná = pestrá škála možností, je tvořivá sama o sobě, spontánní, její uchopení není jen rozumovou záležitostí
– východiskem je, že veškeré poznání musí vycházet ze zkušenosti (empiricky založená filozofie)
Rysy pragmatismu:
– filozofie kladoucí důraz na praxi, která souvisí se životem každého člověka (praxe by měla být poměřována tím jestli se snažíme být lepší, zda se zdokonalujeme)
– zpochybnění racionality teoretického myšlení – je neschopná postihnout celek reality
– výchozí zkušenost je vázána i na prožitek, emocionální pocítění, sounáležitostí s ostatními lidmi (není to ryzí empirie)

Poznání – co to je?
– poznání je chování – realizace našeho vztahu ke světu
– objevuje se těsná vazba téhle linie filozofie s behaviorismem (ovlivňují se navzájem)
– poznání jako chování (reakce, které jsou pozorovatelné, co je vyvolává a proč jsou takové)

Pragmatismus je výrazně spjat s pokusy o sociální reformy, úsilí o zlepšování sociální situace (meliorismus) . Je to filozofie, která chce řešit vztah k praktickému životu, pokus vrátit se filozoficky k Sokratovi; péče o duši.
– teorie, která neřeší otázky, kterými musí projít každý filozof (mravní, sociální..) je bezcenná = pokus promítnout do filozofie humanismus
– pod vlivem vývoje 20. století byl pragmatismus překrýván novopozitivismem, existencialismem…
– pragmatismus zažívá comeback díky zájmu o humanitní otázky