Něměcko- holismus – Heidegger

Martin Heidegger
Bytí a čas – klíčový text , 1927
– zabýval se myšlením Nietzscheho, platonismem

Bytí a nicota (Sartre) – reakce na Heidegra

Bytí a čas – zabývá se lidskou pozicí ve světě
– interpretace dějin; hledá smysl dějin (proč se vůbec dějí)
– ústí v pokus o ontologické převyprávění klasických témat

– Fenomenologická metoda – na řešení otázky uchopení lidské existence
– vypůjčil si ji od Huserla – podle něj poznání není činnost, ale je svého druhu nazírání = jiná pozice přístupu ke světu – vytváří druhou realitu, která je vydávána za lepší než ta původní (je založena na ideologické abstrakci)
– my si prakticky ověříme, že víme dost, protože poznání umíme napodobit
– máme dovolit věcem, aby k nám samy přicházely, aby do nás vstupovaly

– Heideger na to navázal tím, že tvrdí, že toto nazírání vyžaduje určitý odstup a ponoření. tím se nám možná podaří zahlédnout, co je za věcmi, za oním povrchem
– věda chce také nahlédnout za jev, k podstatě
– Heideger říká, abychom škrtli slovo podstata a za věcmi hledali BYTÍ = proces
– filozofie hledá nezakryté bytí
– svět substancí = zastavený svět, kde vše trvá stále stejně
– připodobňujeme naše myšlení k vědění, tato preference vidění zrakového modelu souvisí s tím, že preferujeme prostorové vnímání před časovým a čas je už od doby platonismu chápán jako něco pomíjivého. To je podle H. chyba, říká, že bytí je časové = dění – nejsme s to uchopit dění. Když si tuto věc neuvědomíme a tohoto předsudku se nezbavíme, nemůžeme pochopit ani dějiny, ani sebe, protože stále budeme hledat rozprostraněnou substanci.
– měli bychom bytí spíše naslouchat než mu nazírat; časovost uchopíme spíše sluchem než zrakem, bytí k nám promlouvá
– neměli bychom se řídit principem evidence, ale právě proposloucháváním se do světa

– snaha o ontologickou inovaci, zbavení se substančního přístupu
– antropologický problém podle Heideggra:
– veškeré bytí je vykládáno z úhlu člověka
lidská existence je jediný oprávněný úhel pohledu, nemáme ho vydávat za objektivní
– H. se rozchází s tradiční terminologií – výraz „dazajn“ = bytí člověka
– lidské bytí je vždy bytí vědomé
– máme potenci uchopit bytí, ale nemáme to vyjadřovat objektivistickými kategoriemi

– existence se týká pouze člověka – my EXISTUJEME, naše existence je stáváním se, upíná se dopředu; máme v sobě zasunuto, že naše bytí spěje ke konci
– věci, zvířata – pouze JSOU (neočekávají, co bude jako my)