Henri Bergson – prostor a čas

přemýšlení o svobodě – 2 pojmy: PROSTOR a ČAS
– veškeré potíže v moderní době plynou z toho, že tyto dvě kategorie nejsou dobře zpracovány – čas i prostor vnímáme tak, že podléháme iluzím.
– klíčové iluze – naší přirozenou tendencí je preferovat prostorové myšlení, pokoušíme se vše převádět na prostorový model, preferujeme zrak (vnímání prostorovosti)

VIDĚT X VĚDĚT (rozdíl v jedné hlásce)

– vycházíme z obvyklého uznávaného principu nepropustnosti hmoty (př. v jednu chvíli nemohou dvě tělesa zaujmout stejné místo v prostoru). Jestliže máme takto nastavené vnímání, tak máme představu dvou těles ležících vedle sebe – dopracování k abstrakci (kvantitativní abstrakce = 1 a 1).
– tento návyk je vcelku přirozený, my si ho podržujeme i v přemýšlení o entitách nehmotné povahy, že i u duševních fenoménů (symbolů) uvažujeme prostorově i když jsou nesčitatelné.
– v tom je problém – zacházíme se symboly stejně jako s věcmi = deformace psychiky vědomí
– kromě toho je problém, že tak zacházíme i s časem (v duchu řada entit tvořících řadu – časovost převedena na prostorovost). To je podle B. špatný postup, protože se takto zmocňujeme reality a vytváříme si iluze a představujeme si, že odpovídají realitě (takto chápán čas je fantom prostoru)

– Bergson chce tyto zvyklosti obejít – pokusit se za tou prostorovostí najít něco, co není článkované vedle sebe, ale co je čistým trváním (ať už časovost nebo prostorovost) – jedině intuicí (ne smyslovým vnímáním) = bytí chápat jako trvání.
– za jednotlivinami a jejich jednotlivými stavy je kontinuita (čas není řada ale kontinuum) – vnímání reality v kontinuálním smyslu, pomocí intuice
– jsme deformováni prostorovostí, měli bychom alespoň zkusit jeho přístup, jsme součástí procesuálního chápání

– tělo je kontinuální (existuje v čase i prostoru)
– svět se nestává z ohraničených předmětů, to je naše iluze nastavená smyslovým vnímáním
– př.: stůl – představa ohraničeného tělesa, B. tvrdí, že když půjdeme do struktury, zjistíme, že je složen z atomů, které věčně víří = trvání je proces
– tělo je tvořeno tím, co námi prochází a vychází, neustále se obměňujeme; tím, že jsme v pohybu, tím jsme
(když se to zastaví, jsme mrtví) – neustálá interakce s prostředím
– člověk se od zvířat liší tím, že má pojem JÁ, sebevědomí, je si sebe vědom
– máme se zkusit zbavit zažitých představ a vědomím uchopit bezprostřední trvání – hlubina vědomí si to trvání může uvědomit
Z toho Bergson vyvádí sociální důsledky; tvrdí, že naše poznání se na realitě dopouští násilí, že ji zastavuje a ty stavy se zpětně snaží interpretovat.