Novověká filosofie

Novověká filosofie
a) racionalismus
– filosofický směr, který chápe původ, povahu a platnost lidského poznání z rozumu (lat.ratio=rozum), rozum je aktivní, smysly přináší pouze materiál, rozum je zpracuje, vyvodí správné závěry. k tomu má rozum vrozené ideje (apriori). pomocí nich správně poznává
– smysly klamou: poznáváme rozumem
– člověk se rodí s vrozenými ideami (obecně se přijímají jako pravdivé: existence Boha, matematické zákony)
– vzorem matematika (přesné vyjádření)

René Descartes ( 1596 – 1650 )
– považován za zakladatele novověké filozofie
– ovlivněn matematikou a analytickou geometrií
– dualista – 2 subtance (pralátky) světa
a) substance myslící (res cogitans – věc myslící)
– „Cogito ergo sum“ – „Myslím, tedy jsem“
– o všem se dá pochybovat, kromě toho, že pochybuju, jestliže pochybuju, tak myslím
b) substance hmotná (res extensa – věc hmotná)
– zaujímá místo v prostoru
– zvířata nemyslí, jsou pouze hmotná schránka

– dílo: Rozprava o metodě, Úvahy o první filozofii
– karteziánství – směry navazující na Descarta
– řeší spolupráci res cogitans a res extenzy

Benedikt (Baruch) Spinoza (1632 – 1677)
– panteista, monoista
– „Deus sive natura“ – „Bůh neboli příroda“
– navazuje na G. Bruna
– substance je puze jedna, tvoří základ přírody, je věčná, nekonečná a totožná s Bohem
– dílo: Etika vyložená způsobem geometrickým
– zabývá se svobodou, tu můžeme poznat díky rozumu, když poznáme přírodu, její zákony, staneme se svobodnými