Novověká filosofie – pokr.

Novověká filosofie – pokr.
b) empirismus
– směr novověké filozofie; centrem pozornosti gnozeologie (věda o poznání)
– filozofický směr hledající původ, platnost a povahu poznání v lidské zkušenosti. Preferuje tedy smysly a zkušenost, rozum jen materiál třídí, člověk nemá ideje, není nic v rozumu, co by dřív nebylo ve smyslech (aposteriori – po narození)

Francis Bacon (1561 – 1626)
– narozen v Londýně, šlechtický původ, studia v Cambridgi – práva
– za vlády krále Jakuba I. byl kancléřem
– dílo: Nové Organon – návod jak vykládat přírodu (překlad: Nový nástroj)
– klade důraz na soustavné pozorování přírody
zdůrazňuje induktivní metodu – od jednotlivého k obecnému – souvislosti mezi věcmi (zamýšlí se nad předpoklady rozumu a poznání)
Velké obnovení věd – vědění je moc, má sílu přetvářet přírodu i člověka
Nová Atlantida – spis o ideální společnosti – imaginární ostrov v Tichém oceánu
– ideál viděl tak, že člověk za pomoci vědy vládne nad přírodou ve veřejných postaveních vědci
– empirista – zakládal na zkušenosti a věřil v poznatelnost smysly, základ poznání viděl ve zkušenosti (empirii)

– idoly – překážky v myšlení – 4:
1. idol rodu (kmene) – předsudky celého lidského rodu
(mylné představy celého kmene) 2. idol jeskyně – předsudky vznikající vlivem naší individuality
(idoly člověka jako individua každý má svou vlastní přirozenost)
3. idol tržiště – vznikají ve společenském styku, neboť si nevážíme slov (vzájemné dohadování – slova mohou být překážkou rozum znásilňují
4. idol divadla – přebíráme názory autorit, i když jsou vymyšlené jako divadelní hra
– přebírání názorů autorit – svět je jakoby na divadle
– zdůrazňování vědy v přírodě
– od jednotlivostí k obecným pojmům