Filosofie 19. století – pokr.
Filosofie 19. století – pokr.
Arthur Schopenhauer (1788 – 1860)
– Němec
– vychází z Kanta a indického myšlení (buddhismu)
– „chmurný génius“ – pesimista
– „Náš viditelný svět je pouhým zdáním. Do podstaty světa vstupujeme vůlí.“
spis: Svět jako vůle a představa
– vše živé je vůlí k životu, viz. rozmnožovací pud (láska = nástroj přežití druhu)
– vůle je nekonečná, ale její konkrétní naplnění je omezené – člověk omezením strádá – pesimismus, smutek
– východisko ze strádání snad existuje – východisko hledá v
1. umění – to osvobozuje člověka od žádostivosti
2. cílevědomém popření vůle – v mravní askezi
– vlastností vůle: její stálá nespokojenost – žene svět k neustálé změně, střetávání sil, nálad – pesimismus, strach
– tento svět je nejhorší ze všech, protože splnění přání vede buď k novému chtění nebo k nudě
– „Existovat znamená trpět, žití je zmnožování utrpení. Žádoucím stavem je nebytí, klid, nežití.“
Friedrich Nietzsche (1844 – 1900)
– něm. filosof X polský původ
– základní lidskou vlastností je vůle k moci – vůle vládnout – být nadřízený ostatním
– spis: Tak pravil Zarathustra (1881) – legendární reformátor indického náboženství
– uznával Hérakleita z Efesu
– všechnu ostatní filosofii odmítl
– teorie nadčlověka
– říká, že lidé jsou buď otroci (nejsou schopni prosadit svoji vůli – valná většina – dav – nazývá stádem) nebo existují nadlidé (schopni prosadit svoji vůli bez pomoci druhých – člověk osamocený, bez přátel)
– tato myšlenka zneužita fašismem
