Filozofie porevoluční

Filozofie porevoluční = přichází po variantě vyústění určitého společenského vývoje a určitých ideologických a fil. projektů a plánů, které k té revoluci dovedly (velká fr. revoluce) – uskutečnění projektů osvícenství (rovnost, volnost, bratrství)
– už nehledá smysl dějin = už není nutné vytvářet program pro společenskou změnu – cíl byl již zrealizován
– pozitivní myšlení v tom , že se rezignuje na kritičnost
– ot. pokroku je depolitizována, pokrok je spatřován v tom, jak se bude věda intenzivně zapojovat do životního stylu
– pozitivní vztah ke spol. realitě (nekritický)
– pozitivismus postupně ztrácí zájem o sociální problematiku a zaměřuje se gnoseologicky – metodologie, logika, lingvistická analýza teoretického vyjádření (zda je logicky správně zkonstruovaná)

Rozvíjí se marxismus – vychází z toho, že projekt osvícenství zůstal nedokončen, kdy revoluce vedly pouze k tomu, že se změnil ve společenském poměru sil, ale nezměnilo se třídní uspořádání.
– být kritický, revolučnost spočívala v tom, že je přesvědčen, že projekt univerzální lidské emancipace zůstal v půli cesty
– promítá se do frankfurtské školy – ústřední motiv zájem – vycházeli z toho, že narůstají problémy krize jsou vysvětlitelné v tom, co nastínilo osvícenství